Výpovědi o válce v Sýrii - proti mediální masáži 4
Ghouta – mluví řeholníci z Damašku
přeložil Regalát
http://oraprosiria.blogspot.cz/2018/02/ghouta-parlano-i-religiosi-di-damasco.html
Jsou chvíle, kdy i jedna dávka z Kalašnikova vypadá jako nic. Ta, co se ozývá v telefonu, zatímco jsem ve spojení s Damaškem a mluvím se sestrou Yolou Girges, je střelba coby obřad provázející pohřeb syrského vojáka, který zemřel v boji za Ghoutu, předměstí stále pod kontrolou islámských teroristů. Sestra Yola se narodila v Damašku, v rodině však původem z Ghassanieh (provincie Idlíb), křesťanské vesnice na severu, kde byl v roce 2013 zabit františkánský otec Francois Mourad a kde ještě dosud jsou usazeni teroristé z Al Nusra. Je jednou z misionářek Neposkvrněného srdce P. Marie, jež pracují v domě Kustodie Svaté země u památníku obrácení sv. Pavla v hlavním městě Sýrie. Jsme v okolí čtvrtí Tabbaleh, Bab Touma a Dawaleh, kde jsou soustředěni křesťané. A stejně jako mnoho jiných křesťanů a duchovních v Sýrii je také sestra Yola pobouřena způsobem, jakým se v Evropě představuje tato válka.
„Dnes v okrese Jaramana se koná pohřeb dvanácti civilistů zabitých raketami vystřelovanými rebely z Ghouty. Před dvěma týdny explodovala v zahradě našeho domu střela z minometu. Před několika dny zasáhla další raketa budovu na druhé straně ulice a všechna naše okna vybuchla. Po týdny, když opustíme dům, nevíme, jestli se vrátíme. V tomto období navíc teroristé začali útočit právě v době, kdy skončily lekce ve školách, aby způsobili ještě větší paniku. Jen v naší školce jsme v loňském roce přišli o čtyři děti, zabité minomety spolu s jejich otcem, a v roce 2012 byla malá holčička zabita raketou na ulici spolu se svou matkou, jež byla naše katechetka. Nemluvě o zraněných nebo traumatizovaných dětech. Přesto nikdo o tom nehovoří, nikdo nic neříká. Kdo se zabývá našimi mrtvými?“
Nyní je veškerá pozornost zaměřena na Ghoutu a humanitární organizace mluví o mnoha úmrtích mezi civilisty ... „Je třeba říkat celou pravdu. Ghouta má rozlohu 1800 km², byla od počátku války obsazena teroristy. V těchto sedmi letech způsobily rakety, které vypustili, v Damašku více než tisíc civilních úmrtí. Jak dlouho se to dalo ještě snášet? Navíc každý ví, že bojovníci Isis a Al Nusra, kteří se soustředili v Ghoutě, přivedli s sebou rodiny, které nyní používají jako lidské štíty. Jak k tomu, aby zastavili armádní útoky, tak aby vyvolali soucitnou reakci světa. Nikdo nechce, aby někde zemřeli civilisté. Ale ten mechanismus je ale jasný.“
Dům Kustodie Svaté země u památníku sv. Pavla byl věrným svědkem v těchto letech mučednictví Sýrie. Byl založen jako domov pro poutníky, s příchodem války byl dán k dispozici těm, kdo trpěli nejvíce.
„Na začátku,“ vysvětluje sestra Yola, „jsme přivítali 30 uprchlických rodin z Homsu, kde byla čtvrť se 75 tisíci křesťany. Když pominula tato fáze, dali jsme se k dispozici nemocným, zejména s nádorem, kteří z nejrůznějších oblastí Sýrie kvůli válce mohly podstoupit terapie pouze v Damašku. Konečně jsme poskytli ubytování rodinám, a bohužel jich bylo tolik, které se rozhodli emigrovat a museli se zde zdržet v hlavním městě, aby získali víza. Některé z těchto rodin byly, bohužel, pohltilo Středomoří.“
V posledních letech se však náš Dům snažil zajistit potřeby nejslabších a nejbezbrannějších dětí. „Máme mateřskou školu se 150 dětmi,“ říká sestra Yola, „většina z chudých rodin nebo uprchlíků do Damašku z oblastí obsazených teroristy nebo vložených v důsledku bojů. Pak máme katechetické centrum, které následuje 400 dětí a mladých lidí, od základních škol až po vysokoškoláky. V loňském roce, pak jsme začali psychologickou podporu pro děti traumatizované válkou, že letos na žádost rodičů, jsme rozšířili a prohloubil. Pracujeme s dětmi do 13 let a s pomocí dvanácti dobrovolníků jsme připravovali vysokoškolské studenty se speciálními kurzy vyučovanými odborníky. A konečně před dvěma měsíci jsme zahájili také kurzy hudebního vzdělávání, a také mladým lidem nabídnout alternativu k nekonečným dnům stráveným doma, protože je příliš nebezpečné hrát venku. Jsme registrováni v padesáti, ale jsme si jisti, že číslo poroste“.
Nyní je však činnost Domu, podobně jako u všech ostatních křesťanských církví zastoupených v Damašku, zablokována. Prší rakety a, jak říká sestra Yola, „nemohli jsme žádat po rodičích, aby riskovali životy svých dětí, aby je sem vodili“. To je Sýrie, už mnoho let ve válce.
Článek v italském deníku Il Giornale
Gian Micalessin
Cesta do pekla Ghouty - kdo jsou ti rebelové proti Asadovi
přeložil Regalát
Než budete oplakávat Ghoutu bombardovanou „řezníkem“ Asadem, podívejte se na tyto fotografie. Stovky civilistů, včetně mnoha žen se svými dětmi, jsou zavřené v těchto klecích naložených na nákladní automobily a traktory.
Mnozí byli zajati a uneseni během náletů provedených po dobytí této jihovýchodní čtvrti Damašku, která padla do rukou rebelů již v roce 2013. V listopadu 2015 všichni ti nešťastníci byli uvězněni v kleci a defilovali ulicemi Ghouty mezi jásajícími davy. Jedinou chybou mnoha z nich byla alawitská víra, tj. příslušnost ke stejné náboženské menšině Bašara Asada a jeho rodiny. Jiní byli sunnité obvinění ze spolčení s režimem za to, že pracovali v řadách vládní správy. Těmi, kdo je zavřeli v kleci za výslovným účelem jejich použití jako „lidské štíty“, byly radikálové z Džaiš al-Islám, opoziční skupina, která stále kontroluje velké části této oblasti.
Zřejmá nelidská krutost těchto obrázků stačí pro ilustraci, jak je vzdělání těžko představitelné mezi těmito „umírněnými“ skupinami, jimž mnoho národních a mezinárodních médií připisuje kontrolu nad Ghoutou a okolím. A ve skutečnosti zhruba 15.000 bojovníků Džaiš al-Islám (Armády islámu), financované a vyzbrojované Saúdskou Arábií, mají za první cíl nastolení islámského státu založeného na šaríi. Zdá se však, že toto zajímá jen velmi málo lidí. OSN, západní vlády, velká národní a mezinárodní média a humanitární organizace, které se angažují v odsuzování režimu Bašára Asada a viní jej z masakrování civilistů Ghouty, úmyslně zapomněly jak na takovéto fotky, tak na šílenou náboženskou ideologii, kterou zastávají ti, kdo vládnou těmto územím. Není to nic nového.
Na podzim roku 2016 odsoudily se stejným opovržením nálety ruského a vládního letectva na čtvrti východního Aleppa. Aby pak zjistily, že jeho ubozí obyvatelé žili pod vládou fronty Al-Nusra, syrské odnože Al-Kajdy, která se stala nesporným pánem těchto čtvrtí. V Ghoutě a okolí to jde stejně. Přímým konkurentem Džaiš al-Islám v této oblasti je „Hay'at Tahrír al-Šam“, koalice, jež pod novým a uklidňujícím názvem „Organizace pro osvobození Levanta“ skrývá staré existence al-Kajdy v Al-Nusra. Mezi džentlmeny přítomnými v Ghoutě nechybí stoupenci Harakat Nour al-Din al-Zenki. V roce 2016 - krátce poté, co je CIA zapsala do seznamu takzvaných „umírněných“ - se odvděčili americké pomoci šířením videa barbarské popravy jednoho chlapce ve věku pouhých 15 let, obviněného ze spolupráce s režimem.
Západ ale raději zavírá oči i nad dalšími detaily, které nejsou skutečně bezvýznamné. „Pro vás ze Západu jedinými oběťmi jsou civilisté Ghouty, ale zapomínáte, že z těchto čtvrtí vylétají rakety a minometné granáty proti křesťanským čtvrtím Damašku“, připomíná během telefonního hovoru do novin P. Amer Kasar, farář u kostela P. Marie Fatimské v Damašku. Jen v úterý zde v Bab Touma a al-Šaghouru, dvou nejdůležitějších křesťanských čtvrtích Damašku, jsme napočítali 13 mrtvých a sedmdesát zraněných. V posledním týdnu byly nejméně tři kostely, včetně kostela latinsko-řeckého patriarchy, zasaženy povstaleckými bombami. Naše domy jsou vzdáleny jen pár kilometrů od Ghouty a rebelové to využívají k tomu, aby nás nelítostně zasahovali. Před deseti dny byla Rita, dívka z mé oratoře, zabita minometným granátem, který explodoval před kostelem. Christine, kamarádka, která s ní byla, ztratila nohu. Ale to vás západní lidi nezajímá. Pro vás jsou ti povstalci všichni andělé.“
V italském článku jsou fotografie lidí v klecích i jedno video s klecí (viz odkaz na článek výše).
