Výpovědi o válce v Sýrii - proti mediální masáži 1
1/ Svědectví argentinské misionářky s. Marie de Guadalupe Rodrigo
na konferenci v San Sebastian 19. 12. 2015.
„Ve skutečnosti tato válka nebyla válka zahájená na ulici uprostřed lidu, ale válka programovaná venku, u stolu, naplánovaná se všemi detaily.“
https://www.youtube.com/watch?v=FLcpaFh-5vs
Video (délka 18:33 minut) publikováno 3. 3. 2017. Překlad: Regalát
Jmenuji se Marie de Guadalupe Rodrigo, jsem Argentinka a přináším vám toto svědectví, které ve skutečnosti není osobním svědectvím, ale svědectvím pronásledovaných křesťanů. To, co prožívají naši bratři a sestry zvláště v Sýrii a Iráku, ale budu mluvit hlavně o Sýrii. Vstoupila jsem do řeholní rodiny Vtěleného Slova, když jsem měla 18 let, v Argentině. Po letech přípravy a formace mi moji představení navrhli jako první místo určení Střední Východ. Úžasná byla léta ve Svaté zemi, kde jsme se věnovaly studiu arabštiny, a pak jsem šla do Egypta.
Pobývala jsem v Egyptě 12 let a na konci těchto dvanácti let v Egyptě jsem se cítila zdravotně dost unavená, takže když mi představení nabídli, ať navrhnu nějaké klidné místo, kam bych si šla odpočinout a během pár let nabrat síly, vybrala jsem si a požádala, abych šla do Sýrie. V lednu 2011. Velmi špatná volba místa k odpočinku… Ale vyprávím to stále proto, aby bylo jasné, co byla Sýrie před touto válkou: místo, které bylo možné si zvolit k odpočinku.
V Sýrii se dělo toto, něco velmi vzácného, co jsem neviděla na jiných místech Středního Východu: dobré soužití mezi křesťany a muslimy. Křesťané jsou na Středním Východě menšinou, a obecně řečeno menšinou více či méně pronásledovanou a diskriminovanou, podle okolností každého místa. Ale v Sýrii se dělo toto: že v nějaké skupině přátel dva byli křesťané a dva muslimové. Velmi vzácná věc. To je umožněno laickou vládou Bašara al-Asada. Bašar al-Asad nastoupil po svém otci Háfizovi al-Asadovi a patří k dynastii, ke kmeni patřícímu mezi nejumírněnější frakce islámu, kteří se nazývají Alawité. (…) Proto neprosazovali islámský zákon jako civilní zákon. Díky této laické vládě jsou zde určité náboženské svobody, určitá práva pro menšiny. To přinášelo velký sociální pokoj. A to přinášelo prosperitu, ekonomický blahobyt této země.
Uvažte, že pozice Sýrie na Středním Východě je výsadní. Hranice má s Tureckem, Irákem, Jordánskem, Izraelem, Libanonem a Středozemní moře. Dokud se nepostavil Suezský průplav, byl to jediný a povinný obchodní průchod mezi Afrikou, Evropou a Asií. Země velmi bohatá na přírodní zdroje, hodně nafty, země, která neměla zahraniční dluhy, takže byla soběstačná, netrpěla nezaměstnaností ani ekonomickou nestabilitou. Chci tím říct: společnost skutečně velmi pokojná, společnost, kde se nemohlo říct: „Takhle už to dále nejde.“ Ten, kdo zde žil, nemohl říct: „Ne, tento lid už to nezvládne! To skončí revolucí, občanskou válkou, kvůli bídě, hladu, nespravedlnosti!“ Ne, byli to lidé, kterým se vedlo velmi dobře. A to také vysvětluje, že tato válka, kterou nás okupují v těchto letech v Sýrii, ve skutečnosti nebyla válka zahájená na ulici uprostřed lidu, ale válka programovaná venku, u stolu, naplánovaná se všemi detaily.
Začne zlo nazývané „Arabské jaro“, které v sobě nemá nic jarního pro Araby, začnou nepokoje v Tunisku, Libyi, Egyptě… V Sýrii lidé říkali: „To se tady nemůže stát, nemožné.“ Ale nepokoje stejně začaly, na jihu země, v malém městě, které se jmenuje Dar’a. To bylo první místo, kde se vyprovokovaly tyto nepokoje. Když začaly tyto demonstrace, mezinárodní tisk, masmédia to prezentovaly, že konečně také syrský lid se přidal k Arabskému jaru a pokojně vyšel do ulic, aby požadoval demokracii. Ale ve skutečnosti zprávy, které nám přicházely od našich blízkých z těchto lokalit, nesouhlasily s tím, co jsme viděli v televizi. Lidé říkali, že do těchto měst vstoupily ozbrojené skupiny z vně Sýrie. „Mluví jiným dialektem!“, říkali. „Nejsou to Syřané, vyprovokovávají nepokoje ve městech! A už rozčtvrtili mnoho křesťanů!“ Křesťané byli rozsekaní v odpadových pytlech v kontejnerech a byla u nich cedule: „Nedotýkat se! Křesťan.“ To byli ty „poklidné demonstrace“ podle tisku.
Když se to začalo dít a v zemi velmi rychle množit, s těmi ozbrojenými skupinami, které přicházely zvenčí, lidé vyšli do ulic, takže vyšli do ulic v Damašku, hlavním městě, a v Aleppu, druhém největším městě. Lidé vyšli do ulic v tisících s transparenty, cedulemi, vlajkami, aby podpořili svého prezidenta, aby demonstrovali a vyjádřili svůj názor na vládu, kterou má. A ne protože by měl Bašar al-Asad tu nejlepší formu vlády, nebo byl svatý baron. To pravděpodobně nebyl. Faktem je, že preferovali kontinuitu toho, jak věci jsou, než aby padli do rukou islámského fundamentalismu. Protože výsledkem této války by nebyla demokracie, to už viděli.
Ty stejné obrazy a scény, které jsme viděli z okna, lidi, jak procházejí se zpěvem, ty stejné obrazy zveřejňovaly velmi důležité mezinárodní informační kanály a komentovaly je takto: „Pokračují poklidné demonstrace syrského lidu, který vychází na náměstí, aby žádal odchod svého prezidenta.“ Bylo to směšné. Není třeba ani umět arabsky, abychom věděli, že ti lidé ve skutečnosti podporovali svého prezidenta. Proto jednou z největších bolestí tohoto lidu je tato velká lež, která se upevnila kolem tohoto dění. Opuštění Západem. Papež tomu říká „spoluvinné mlčení Západu“. Tehdy když (lidé) zkusili demonstrovat a opravdu vyjádřit svůj názor, jejich hlas byl naprosto překroucen. Celá ta devastace, kterou přinesla tato válka, je očividně značně velkou operací, která si vyžaduje podporu veřejného mínění, schválení veřejného mínění. Aby Západ schválil, že tato „umírněná opozice“ povstala proti diktátorovi.
Ale pozor, omyl Západu, který pácháme jako Západ, je hrát s Araby podle našich západních kritérií. Žijeme naši demokracii a nárokujeme si její vnucování druhým, její exportování těmto národům. Když ve skutečnosti tyto národy žijí desítky let tímto způsobem, žily dobře, a ujišťuji vás, že v Aleppu úroveň života, která byla, ne že by lidé záviděli západní demokracii nebo pseudo-demokracii. Ani náhodou! Jaké právo máme pošlapat jejich suverenitu?
Aleppo, ačkoli druhé město země, je prakticky nejdůležitější. Je finančním srdcem země. Fakticky Aleppo ještě nebylo obsazeno fundamentalistickými skupinami. Den, kdy bude obsazeno, kéž to Bůh nedopustí, definitivně padne vláda a křesťané zmizí ze země, protože se prosadí islámský zákon. Aleppo, město s pěti miliony obyvatel, město velmi prosperující, podnikatelského typu, lidé střední a vyšší vrstvy, město, které bylo na Středním Východě slavné, protože mělo západní ráz, bylo velmi prosperující, malebné, tisícileté, proslulé pro své velké slavnosti, sociální události, včetně svých excesů v sociálním životě.
Lidé by jako to poslední čekali, že najdou čtvrti svého překrásného města Aleppa obrácené v hromadu trosek. Neboť s příchodem teroristů, těchto skupin, kdy se ze dne na den mnoho čtvrtí, zvláště na periferii, dostalo do tohoto stavu, co udělaly tyto skupiny? Obklíčily město, oblehly je a zcela zablokovaly město s pěti miliony obyvateli. A když se národní armáda snažila znovu získat kontrolu nad přístupovými cestami, po jeden rok se jí to nepodařilo, a tak uzavřenými cestami, pro absolutní blokádu, nikdo nevstupoval do města a nevycházel z něho, a nic nevstupovalo a nevycházelo. Velmi rychle došlo palivo, a už jsme neviděli auta na ulici, došel plyn. Nyní (19. 12. 2015) je Aleppo 50 dnů bez elektřiny. Voda je 1x za týden nebo každých 10 dní na pár hodin. Ale v tomto čase blokády, tento rok byl hrozný, pokud jde o potraviny. Vše, co jsou hlavní potraviny, ovoce, zelenina, maso, všechno, co přichází z venkova, rychle došlo.
Přežívali jsme, jak jsme mohli, 5 milionů lidí! Lidé říkali: „Nechávají nás umřít hladem a žízní, zatímco svět to neví.“ Protože v tomto roce a půl Aleppo nebylo zprávou, a to jsme ve věku komunikace. Ví se všechno: WhatsApp tady, a dojdeš do Číny za dvě sekundy. Jak je možné držet jako tajemství před celým světem, že město jako Aleppo s pěti miliony obyvateli je pod blokádou, bez prostředků po rok a půl? To není náhoda. To jsou věci, které se plánují.
A obléhání města Aleppa, které vyvolalo tento hlad, se stalo permanentním útokem, protože to je terorismus, to je špinavá válka, válka v plném městě. Střílí se neustále proti civilním osobám. Není čtvrti Aleppa, která by byla od toho uchráněná, kde by bylo bezpečno. Že by si někdo řekl: „Ne, tady nebudeme střílet, je nemožné, aby tady zaútočili, je tady nemocnice, škola, jsou tady děti!“ Ne, útočí na nemocnice. Sýrie má zhruba 21 milionů obyvatel, a počítá se asi 12 milionů uprchlíků. Více než polovina obyvatel země má domy v tomto stavu (obrázek zřícenin domů).
Jaké je řešení? „Otevřeme hranice a přijmeme všechny.“ Je třeba vědět, že uprchlíci potřebují pomoc, a je velmi dobře, že se jim pomáhá. Ale když pomáháme uprchlíkům, neřešíme tím ten problém, dáváme jen záplaty a zašpuntováváme díry. Protože dokud se nezavře kohoutek, dokud se nezavře továrna na uprchlíky, kterou je válka a pronásledování, budeme mít uprchlíky stále. Uprchlíci jsou jedním z důsledků této války. Téma uprchlíků znepokojující, ale ještě víc znepokojující je ta válka a pronásledování.
Proto nedávno biskupové v Sýrii řekli: „Přestaňte už prodávat zbraně umírněné opozici, protože umírněná opozice v Sýrii neexistuje!“ Byly opoziční skupiny proti režimu, menšinové, které nakonec splynuly s těmi fundamentalistickými skupinami. Neexistuje umírněná opozice – pokud tedy nebudeme nazývat „umírněným“ rozsekání křesťana. Jestli toto je umírněné, pak ano, je tu umírněná opozice.
Jak snadné by bylo s tím skoncovat, kdyby se utnulo financování. Ale nechtějí to udělat. A proto církev v poslední instanci nezavrhuje vojenskou intervenci, která by zastavila tyto skupiny, neboť je očividné, že láska není v protikladu k legitimní obraně. Že Bůh odpouští, neznamená, že se nemám bránit.
Vzpomínám, že když to všechno začalo, bylo to ze dne na den, kdy se objevily tanky v ulicích, lehká bojová vozidla, střílení, budova se chvěla, občas kulka pronikla oknem. Ty první dva týdny byly hrozné. Byli jsme všichni zavřeni uvnitř, nevycházeli jsme ven, bylo velmi těžké spát. Z těch týdnů se staly měsíce a z měsíců roky. Ve stejné situaci: válka v plném městě.
Představte si, co to znamená pro děti! Děti, které berou prášky na spaní, protože strachem v noci nemohou usnout. Děti, které sbírají kulky, mají svou papírovou krabici, přicházejí do farnosti s krabicí a vyměňují si kulky, jako by to byly figurky na hraní. Protože je nacházely všude, na ulici, na terase, na balkóně. A útočením takovými (střelnými zbraněmi), což je nejčastější zbraň používaná teroristy, jsou to kulky, které dopadají s velkou frekvencí jedna za druhou, takže o nich lidé mluví jako o „dešti“. Mladí se třeba ptali sebe navzájem: „Kolik jich napršelo tento víkend ve tvé čtvrti?“ Deště střel.
Po domácku vyráběné zbraně nejsou velké, ale problém je v tom, že je dělají se všemi druhy ostrých či řezných materiálů: sklo, hřebíky, plech. Tyto exploze (obrázek velkých výbuchů v dálce) přicházejí každých 15 minut, každou půlhodinu, každých 40 minut, někdy do téže čtvrti.
Podívejte na tuto ženu (poněkud drastický obrázek ženy v černém přivázané provazy s rukama za zády ke sloupu na ulici, nepřirozeně předkloněnou), není z Aleppa, ale z města, které se jmenuje Rakka, hlavního města kalifátu, který chtějí založit členové ISIS. Tam byli křesťané krutě povražděni. Ukazuji vám tuto fotku, abyste viděli jednu z těch nejjemnějších. Tato křesťanská žena přivázaná ke sloupu, aby ji každý, kdo projde kolem, mohl udeřit, dokud se neobrátí k islámu a nezapře Ježíše Krista a svou víru. A neudělala to. A jak jsem řekla, je to to nejjemnější, co vám můžu ukázat, protože - jak můžete vidět na videích, které šíří oni sami – řezání hlav: to ne, že když mají video, tak dělají řezání hlav. Každý den řežou hlavy, s videem i bez videa! Děti pohřbené zaživa před zraky svých matek, pohřbené zaživa, protože to byli křesťané. Nebo ukřižované.
Abyste měli ponětí o tom, co se tam děje, chtěla bych, abyste si představili, předpokládejme, co se stalo v Paříži, ten hrozný atentát, který se stal v pátek (mluví zhruba měsíc po Bataclanu). Zkusme si představit, co by se dělo, kdyby se to stalo taky v sobotu. A v neděli znovu, v Paříži! A v pondělí, v úterý, ve středu. Prodloužené na čtyři roky!
Vidíte tento znak. To je písmeno „nún“, je to první arabské písmeno slova „nassahrání“, což v arabštině znamená Nazaretský. Tak nás křesťany muslimové nazývají. Především proto, že tak je to psáno v Koránu: „Nazaréni“. Proto zvláště tyto nejvíce extremistické skupiny jako ISIS, když přijdou do měst, vesnic, čtvrtí, označují domy křesťanů písmenem „nún“. Označují tak domy křesťanů, kam lze vstoupit a zabíjet.
A ještě kus psaného textu, citace od téže sestry, na závěr videa:
To, co se děje v Sýrii, není občanská válka. Není to národ, který povstal proti vládě. To je lež těch, kdo podporují válku a používají a manipulují média a informace, aby se tomu na Západě věřilo. Jsou to ozbrojené skupiny, které přišly zvenčí Sýrie, teroristické skupiny, placení žoldáci. Západní země, které podporují tuto opozici, nakonec vlastně podporují terorismus.
A část komentujícího textu poté:
Sýrie je zničena také kvůli embargu, které stanovila Evropská unie v roce 2011 a které odsoudilo syrský lid k izolaci, k hladu, k epidemiím, k nedostatku surovin a nedostatku pracovního materiálu, k nedostatku léků a medicínského zařízení, k nemožnosti lékařské péče, k bídě. Na druhé straně v roce 2013 Evropská unie odvolala embargo na prodej zbraní „opozici“ a na prodej nafty z oblastí „osvobozených opozicí“ za účelem zásobovat „revoluční síly a opozici“ ekonomickými zdroji.
