Františkánská mozaika

KDYŽ JE NUDA A SMUTEK

Několik myšlenek o autoerotismu

(Z ital. časopisu Testimoni 12/1998 přeložil Petr Regalát Beneš)

Jestliže si někdo neosvojil ideál zasvěceného života takového, jaký je ve své přirozenosti, jeho život bude v určité míře neuspokojen. Za těchto podmínek je snadné, aby se opět probudily a vyšly na povrch jiné sklony, které pak vyvádějí dál člověka z rovnováhy. Problém, o kterém budeme nyní mluvit, se může objevit v životě některých lidí a může být zdrojem značného utrpení. Je to problém masturbace, jako výraz autoerotismu.

Mám dojem, že vychovatelé se často cítí být nepřipraveni, když čelí tomuto problému;
mají malé znalosti dynamismů, které ho podmiňují, a jen o něco větší ohleduplné pochopení (což je věc sama o sobě velmi pozitivní), jež mohou nabídnout člověku, kterému se nedaří překonat tuto věc.

Fenomén autoerotismu

Jednání popisované termínem masturbace ukazuje některé charakteristické znaky, které je dobré připomenout.

a) Objevuje se jak u mužů tak u žen, u mužů je k tomu sklon o něco častěji.

b) Dospívání může být obdobím, ve kterém se objevuje častěji, ale může se projevit také
v pozdějším věku, i během tzv. třetího věku.

c) Může se velmi měnit, co se týče častosti i intenzity. Může být krátkodobého charakteru, ale může trvat i měsíce nebo roky; může na určitý čas zmizet a pak se zase objevit, může být omezeno na určité období života a později se už nevrátit.

d) Může se objevit u dospívajících stejně jako u lidí žijících v manželství, u zasvěcených osob stejně jako u lidí, kteří žijí sami, nebo u vdov.

e) Problém je obvykle prožíván s utrpením, někdy i značným. Navíc je to věc, která je mezi problémy souvisejícími se sexualitou často prožívána nejvíce v samotě, to znamená, že je velmi náročné o ní s někým mluvit, protože je to spojeno se zvláštními pocity rozpaků, obtíží, nechuti.

f) Jednání často dostane charakter závislosti a obsese (vracející se vtíravé myšlenky). Člověk se cítí jako chycený do pasti a je nucen se tam v určitých okamžicích vracet. Je to jednání typicky kompulzivní, nutkavé: není subjektem voleno, ale vnucuje se mu.

g) Protože se projevuje ve velmi různých i zvláštních formách, je těžké dát diagnózu a navrhnout postupy platné pro každého. To znamená, že po některých úvahách obecného charakteru, platných více méně vždy, je nezbytné co nejvíce poznat osobní příběh toho kterého člověka s jeho zvláštnostmi a podle toho pak postupovat dál.

h) Nakonec, pokud se díváme na věc z pohledu psychologie, je asi neobjektivní považovat autoerotické jednání vždy a všude jako výraz osobnosti s psychologickými problémy více či méně zřejmými. Je třeba si uvědomit, že v určitých momentech vývoje osoby (myslíme v dospívání, ale nejen tehdy) může být toto chování spojeno s procesem objevování nové a originální psychofizycké vnímavosti a není samo o sobě subjektem bezprostředně prožíváno s rozpaky a s pocity viny - nebo hříchu (také kultura zde má svůj vliv).

Kromě toho je třeba si uvědomit, že toto jednání jinak prožívá muž a jinak žena. Například může se stát, že žena prožívá určité lidské situace a zkušenosti s intenzivním emotivním chvěním a zvláštní citlivostí, která jí působí zvláštní příjemný pocit a psychofyzickou účast, kterou muž normálně nezakouší.

V následujících úvahách však přecházíme takovéto případy a v psychodynamickém pohledu se omezíme na interpretaci autoerotismu jako na jednání spojené s nějakou psychologickou obtíží, kterou člověk zakouší ve svém procesu růstu.

Psychologický výklad

Jsou tací, kteří by chtěli, aby se věřilo, zvláště vzhledem k mladým, že masturbace není problémem, že je součástí normálního procesu růstu, nepůsobí ty tělesné škody, kterých se lidé v minulosti děsili, ba dokonce ani nesmí být prožívána jako problém, protože se může stát uspokojující a relaxační zkušeností...

Zkušenost z praxe však je, že i když zde objektivně žádná škoda není, přesto se člověku nedaří potlačit subjektivní pocit zahanbující osobní porážky. Přes všechny uklidňující argumenty ve prospěch masturbace jen málokdo - jestli vůbec někdo - se cítí být s ní skutečně šťastný. Masturbace se rodí vždy ze smutku a z nudy, nikdy ze štěstí.

Abychom tento problém pochopili více do hloubky, může být užitečné analyzovat, jak v různých případech (které nevyčerpávají všechny různé možnosti) člověk přichází k autoerotickému jednání.

- Někdy se člověk cítí hluboce znuděný a smutný, nic se mu nedaří, nedaří se mu uspokojivým způsobem zorganizovat si den. Potřeba zakusit okamžik „zastávky“ v této hluboké tísni se stává stále neudržitelnější.

- Jindy, po dnech vypjetí, kdy bylo třeba čelit obzvlášť namáhavým úkolům nebo bylo třeba se dát zcela druhým lidem, najednou člověka přepadne velká únava a on zpozoruje nutkavou potřebu zastavit se a zakusit jako „odměnu“ chvíli požitku.

- V určitých případech člověk prožívá v psychofyzické rovině situaci velké citlivosti, celým tělem jakoby prochází chvění a hluboká potřeba také fyzického kontaktu, až se zdá být nemožné ovládnout se a stačí jen minimální podnět, aby se rozlil příjemný pocit.

- Může se také stát, že člověk je náhle a takřka nepředvídatelně zachvácen intenzivní a prudkou potřebou být milován a hýčkán, být předmětem něžné a sladké lásky, a autoerotické chování zdánlivě dokonale odpovídá na uspokojení takové potřeby. U ženy může být tato potřeba spojena
s menstruačním cyklem (sexuální touha a následné fantazie mohou být intenzívní ve dnech, které předcházejí menstruaci).

- V určitých obdobích může být člověk tak zachvácen a pronásledován erotickými představami, že potřeba konkretizovat předmět představ se stává stále akutnější.

- Také silné pocity hněvu na sebe samého, opovržení k vlastní osobě i pocity hlubokého zklamání, které někdy člověk zakouší v kontaktu s okolním prostředím, mohou vyostřit pocit samoty, cizoty vůči všemu a mohou zvýšit potřebu intimity a kontaktu s někým až do té míry, že se masturbace stane téměř nevyhnutnou.

- Nemohou být opomenuty také situace napětí přítomné v každém společenství, obavy ze ztráty milované osoby, strach z očekávané zkoušky. V těchto případech může masturbace plnit funkci chvilkové úlevy.

- Konečně v určitých případech se může stát, že člověk náhle dojde k autoerotickému jednání, téměř aniž by si toho všiml a, jak se zdá, aniž by k tomu byla nějaká zjevná příčina.

Když si všimneme různých životních příběhů, zdá se, že můžeme zjistit některé věci.

Především člověk doufá, že najde prostřednictvím intenzivního sexuálního požitku únik ze samoty z vnitřní prázdnoty. Bohužel však neomylně zakouší to, co píše V. Frankl: „tomu, kdo požitek chce, požitek uteče“.

Dále po prvních zkušenostech autoerotické chování dostává charakter stále zřejměji kompulzivní, nutkavý, člověk se bez toho nemůže obejít. Utvoří se určitý spojitý řetězec na myšlenkové úrovni,
v němž představivost předchází v okamžicích stresu požitek a to vše získá moc přitahovat ještě víc. Vytvoří se závislost.

Jestliže člověk pozorně vnímá to, co se mu děje, nezřídka je schopen zjistit, jaká je spojitost psychologických stavů a vnějších událostí, které ho přivádějí k masturbaci. Je pravda, že je zde určitý nevratný bod, jak se pomalu a jistě přibližuje okamžik požitku, ale to neznamená, že při dobré úvaze není možné předvídat přípravnou fázi, během níž má vůle člověka větší možnosti se uplatnit. To je důležitý fakt, pokud se týče morálního problému.

Konečně pak snadno nastane, že člověk je velmi brzy trápen různými otázkami. Co se to se mnou děje? Co je to, co tak toužím uspokojit? Je to má sexuální touha nebo něco jiného?

Autoerotismus a afektivní zrání

Masturbace není nemoc. Je to spíše příznak a jako takový odkazuje na hlubší problém. Je možné dokonce klidně tvrdit, že problém na počátku autoerotického chování není sexuální povahy. Problémy, na něž masturbace odkazuje, mohou být nejrůznější, jak už jsme viděli, a představují různé stupně závažnosti a složení. Obvykle člověk prožívá určité neuspokojení se sebou samým a s vlastním životem (u ženy to může být spojeno například s podvědomým odmítáním vlastního ženství a
s obtížemi žít harmonicky svůj cyklus). Často jsou zde formy napětí způsobené ovzduším v rodině nebo v komunitě. Jiná možná napětí mohou vyplývat z obtížných úkolů, které je třeba řešit, z pocitu prázdnoty a neužitečnosti své práce, nedostatku důvěry ze strany druhých, nepřijetí vlastního těla, frustrace z potřeby významu (která se týká smyslu života)...

Když máme na paměti to, co bylo řečeno ohledně