Františkánská mozaika

Otevřený dopis – bývalí muslimové, kteří se stali katolíky, píší papeži Františkovi o postoji k islámu

Zdroj: Zpravodaj CSI – Křesťanská mezinárodní solidarita 2/2018, str. 11-13.

Svatý otče,

mnozí z nás se Vás už několik let snaží při mnoha příležitostech kontaktovat, a nikdy jsme nedostali žádnou odpověď na naše dopisy či žádosti o schůzku. Dovolte nám přímo vyslovit, že nerozumíme Vašemu učení o islámu, jak ho čteme v bodech 252 a 253 apoštolské exhortace Evangelii Gaudium. Nezohledňuje skutečnost, že islám přišel po Kristu, a tak je a může být pouze Antikristem (viz 1Jan 2,22), a to jedním z nejnebezpečnějších, protože se představuje jako naplnění Zjevení (jehož by Ježíš byl pouhým prorokem). Pokud je islám sám o sobě dobré náboženství, jak učíte, proč jsme se stali katolíky? Nezpochybňují Vaše slova správnost volby, kterou jsme udělali i přes ohrožení vlastního života? Víte, že islám nařizuje pro odpadlíky trest smrti (Korán 4.89, 8.7-11)? Jak je možné srovnávat islámské násilí s takzvaným křesťanským násilím? „Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí? Jaký může mít vztah světlo s temnotou? Jaká je shoda Krista s Beliálem? Co mají věřící a nevěřící společné?“ (2Kor 6,14-17). Podle našeho učení (Lk 14,26) jsme v našem životě upřednostnili Krista. Nejsme tedy povoláni hovořit o islámu?

Ve skutečnosti, dokud nás islám považuje za nepřátele, nemohou naše protesty a pokusy o spřátelení nic změnit. Jako správný Antikrist vystupuje islám jako nepřítel všech: „Propuklo mezi námi a vámi nepřátelství a nenávist až navěky, dokud neuvěříte v Boha jediného!“ (Korán 60.4). Pro Korán jsou křesťané „pouhou nečistotou“ (Korán 9.28), „nejhorší ze Stvoření“ (Korán 98.6), „všichni odsouzeni k peklu“ (Korán 4.48), a tak je Alláh musí vyhladit (Korán 9.30). Nesmíme se nechat oklamat koránskými verši, které jsou považovány za tolerantní, protože všechny byly zrušeny veršem meče (Korán 9.5). Tam, kde evangelium hlásá radostnou zvěst o Ježíšově smrti a vzkříšení za spásu všech a hovoří o naplnění smlouvy uzavřené s Hebrejci, Alláh nemá co nabídnout. Jen válku a vraždu „nevěřících“ výměnou za jeho ráj: „…bojují na cestě Boží, zabíjejí a jsou zabíjeni“ (Korán 9.111). Nezaměňujeme islám s muslimy, ale pokud je pro vás „dialog“ hlasem míru, pak pro islám jde jen o další způsob, jak pokračovat ve válce. Stejně jako vůči nacismu a komunismu, je i naivita tváří v tvář islámu sebevražedná a velmi nebezpečná. Jak můžete mluvit o míru a podporovat islám? „Chcete-li vytrhnout z našich srdcí onemocnění, která souží náš život (…), nechť ti, kteří jsou křesťany, tak činí s Biblí a ti, kteří jsou muslimové, to dělají s Koránem“ (Řím, 20. ledna 2014)? Není důvodem k obavám, když papež, zdá se, navrhuje Korán jako způsob spásy? Měli bychom se vrátit k islámu?

Žádáme vás, abyste v islámu nehledal spojence v boji proti mocnostem, které chtějí ovládnout a zotročit svět, protože sdílí tutéž totalitní logiku založenou na odmítnutí království Kristova (Lk 4,7). Víme, že šelma Apokalypsy, která se snaží pohltit Ženu a její dítě, má mnoho hlav. Alláh, mimochodem, takové aliance odmítá (Korán 5.51)! Navíc proroci vždy vyčítali Izraeli ochotu spojit se s cizími mocnostmi na úkor plné důvěry v Boha. Představa, že islamofilním tónem lze zabránit dalšímu a intenzivnějšímu utrpení křesťanů v muslimských zemích, je velice lákavá. Ale kromě skutečnosti, že Ježíš nikdy nenabídl jinou cestu k radosti a ke spáse než kříž, jsme přesvědčeni, že pouze hlásání pravdy přináší nejen spásu, ale i svobodu (Jan 8,32). Naším úkolem je hlásat pravdu „vhod i nevhod“ (2Tim 4,2) a odhodlání říci se sv. Pavlem: „Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného“ (1Kor 2,2).

Pokud jde o Váš postoj k islámu: Prezident Erdogan mimo jiné žádá své krajany, aby se neintegrovali do života svých hostitelských zemí. Saúdská Arábie a všechny ropné monarchie, které nepřijímají žádné uprchlíky, prosazují (mimo jiné) islamizaci a dobytí Evropy, oficiálně hlásané OIC (Organizací islámské konference) a dalšími islámskými organizacemi po celá desetiletí. Vy, Svatý otče, zatím kážete vítání migrantů bez ohledu na skutečnost, že jde o muslimy, což je zakázáno apoštolským příkazem: „Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu, ani ho nevítejte. Kdo takového vítá, stává se jeho spoluviníkem“ (2Jan 1,10-11); „Pokud vám někdo káže jiné evangelium než to, které jste přijali, ať je proklet“ (Gal 1,8-9).

Stejně jako „neboť jsem byl hladový, a nedali jste mi najíst“ (Mt 25,42), nemůže znamenat, že by Ježíš byl rád příživníkem, tak i „byl jsem cizinec, a přijali jste mě“, nemůže být totéž, jako „byl jsem útočník, a přivítal jsi mě“, ale spíše: „Potřeboval jsem na chvíli vaši pohostinnost, a ty jsi mi ji poskytl.“ Slovo „ξένος“ (xenos) v Novém zákoně má nejen smysl pro cizince, ale i pro hosta (Řím 16,23; 1Kor 16,5-6; Kol 4,10; 3Jan 1,5). Když Hospodin ve Starém zákoně přikáže dobře zacházet s cizinci, a v té době jsou Židé v Egyptě cizinci, je to za podmínky, že cizinec se dobře chová k lidu, který jej přijal, že přijímá jeho náboženství a praktikuje jeho kult. Nikde není zmínka o přijímání cizinců, kteří si chtějí své náboženství a své zvyky zachovat! Proto nerozumíme tomu, proč naléháte, aby muslimové v Evropě praktikovali své náboženství. Význam Písma by neměl být vykládán zastánci globalizmu, ale ve věrnosti k tradici. Dobrý pastýř loví vlka, nedovolí, aby vstoupil do stáda.

Váš proislámský postoj nás vede k odsouzení skutečnosti, že muslimové nejsou vyzváni, aby opustili islám. Mnozí bývalí muslimové, jako Magdi Allam, dokonce opouštějí církev, znechuceni její zbabělostí, zraněni dvojznačnými gesty, zmateni nedostatkem evangelizace, zaskočeni skandální chválou islámu… Nevědomé duše jsou uváděny v omyl a křesťané se nepřipravují na konfrontaci s islámem, ke které je povolal sv. Jan Pavel II. (Ecclesia in Europa, č. 57). Máme dojem, že neberete vážně slova svého bratra Nona Amela, chaldejsko-katolického arcibiskupa Mosulu v exilu, když říká: „Naše současné utrpení je předehra toho, co vy Evropané a západní křesťané zažijete v blízké budoucnosti. Ztratil jsem svou diecézi. Ústředí mé arcidiecéze a mého apoštolátu obsadili radikální muslimové, kteří chtějí, abychom se obrátili nebo zemřeli (…). Vítáte ve vaší zemi stále větší počet muslimů. I vy jste v nebezpečí. Musíte činit silná a odvážná rozhodnutí (…). Myslíte si, že všichni lidé jsou si rovni, ale islám to neříká (…). Pokud to dost rychle nepochopíte, stanete se oběťmi nepřítele, kterého jste si pozvali domů“ (9. srpna 2014). Je to otázka života a smrti a jakékoli uspokojení vůči islámu je zrádné. Nechceme, aby Západ pokračoval v islamizaci, a nechceme, aby tomu napomáhalo Vaše jednání. Kde bychom pak hledali útočiště?

Dovolte nám, abychom Vás požádali o rychlé svolání synody o nebezpečí islámu. Co zbylo z církve tam, kde se islám etabloval? I tam, kde má (církev) ještě občanská práva, se nachází v postavení dhimmí, které vylučuje její esenciální poslání – evangelizaci. V zájmu spravedlnosti a pravdy musí církev vysvětlit, proč jsou argumenty, které o nepravosti křesťanské víry předložil islám, falešné. Pokud k tomu církev najde odvahu, nepochybujeme, že miliony muslimů i dalších mužů a žen hledajících pravého Boha, budou konvertovat. Jak jste řekl: „Kdo se nemodlí ke Kristu, modlí se k ďáblovi“ (14. března 2013). Kdyby lidé věděli, že jsou na cestě do pekla, dali by svůj život Kristu (srov. Korán 3.55).

S nejhlubší láskou ke Kristu, který skrze Vás vede svou církev, my, konvertité od islámu, podporováni mnoha našimi bratry ve víře, zejména křesťany na Východě, a naši přátelé, Vás, Svatý otče, žádáme, abyste potvrdil naši konverzi k Ježíši Kristu, pravému Bohu a pravému člověku, jedinému Spasiteli, upřímným a pravdivým postojem k islámu. Ujišťujeme Vás o našich modlitbách k srdci Neposkvrněné a prosíme o Vaše apoštolské požehnání.

Následuje seznam jmen signatářů a jejich e-mailů (zdaleka ne všichni bývalí muslimové budou moci podepsat tento dopis v obavě z případných represálií).