Františkánská mozaika

V Damašku džihádisté způsobili ​​masakr, ale Západ je nadále podporuje

Gianandrea Gaiani

Překlad Regalát

http://oraprosiria.blogspot.cz/2018/03/a-damasco-i-jihadisti-fanno-un-massacro.html

Dnes, 20. března, 35 civilistů bylo zabito a nejméně 40 raněno raketou vypálenou teroristy usazenými v Ghútě na chaškúlském trhu ve čtvrti Jaramana, kromě toho že na místě způsobila velkou destrukci budov a majetku. Další rakety vypuštěné z Ghúty padly na Mezzeh a zasáhly kostely Bab Túmy.

Jak se to dělo během libyjské války roku 2011 a jak se to děje nyní už po sedm let v Sýrii, kdy začala občanská válka, to propaganda džihádistů inspiruje mezinárodní společenství a svět médií. Jak se to dělo v Aleppu a dnes ve východní Ghútě, Západ se rozhořčuje nad krveprolitím civilistů způsobeným silami Bašára Asada, a ignoruje úmrtí způsobená povstalci, a tlačí, aby bylo zahájeno příměří a klid zbraní, který jež přináší výhody džihádistickým milicím. Mimochodem těm stejným, jež ideologicky prosazují Islámský stát řízený šaríou a podporují a ospravedlňují terorismus a džihád proti nevěřícím (tj. nám), který zasahuje ve Spojených státech a Evropě.

Je obtížné rozlišit mezi dobrými a zlými v občanské válce, ale pragmaticky pojato, zdá se jasné, že alternativou k vládě v Damašku není švýcarská kantonální demokracie, ale islámský stát založený na islámském právu, v němž není místa pro šíity, křesťany či jiné víry odlišné od nejortodoxnějšího sunnitského islámu.

Navzdory tomu USA a Evropa i nadále udržují syrské rebely podporované Tureckem a sunnitskými monarchiemi Perského zálivu, ačkoli tento konflikt vedl k sérii devastujících ohrožení starého kontinentu, od ilegální imigrace k exodu křesťanů, od zahraničních džihádistických bojovníků k terorismu. Tuto slepotu lze vysvětlit pouze hodnocením, že naše politická třída neví, co dělá, nebo že miliardy z petrodolarů investovaných v Evropě monarchy ze zálivu umožnily koupit nejen firmy, zbraně, hotely a fotbalové týmy, ale také politická svědomí mnohých.

Jinak si nelze vyložit důvěryhodnost, jakou přikládají vlády a západní média, jakož i mezinárodní organizace, zprávám pocházejícím z předměstí Damašku Ghúty, jež je už řadu let v rukou různých džihádistických milicí, zprávám jednostranným, poskytovaným nevládními organizacemi a zdroji spojenými s povstalci.

Jistě, absenci neutrálních zdrojů způsobuje také riziko vražd a únosů, jemuž čelí novináři, kteří by měli jít do oblastí držených rebely. Ale je také zřejmé, že tato napadení, provedená vícekrát, aby média poškodila, mají jasný cíl udržet daleko od fronty neutrální zdroje, aby byla šířena naplno džihádistická propaganda.

Jaké jsou nejvíce do očí bijící příklady? Údajné útoky s použitím chemických zbraní připisované režimu v Damašku neobratně dokumentuje „Aleppo media center“ a „Idlíb media center“, tedy tiskové kanceláře milicí Al-Káidy v Sýrii, což pak šíří různé TV a arabská média, většinou založená v monarchiích Perského zálivu, ale mají také širokou ozvěnu a „razítko“ důvěryhodnosti na celém Západě. Scénář, který se projevil již v roce 2011 během libyjské války a vedl k pádu a smrti Muammara Kaddáfího. A přesto již sedm let média v Itálii i po celém světě přinášejí téměř vždy nekriticky informace šířené Syrskou observatoří pro lidská práva (SOLP), nevládní organizací se sídlem v Londýně blízkou ve všech ohledech rebelům. SOLP šíří údaje o obětech vládních náletů a dělostřeleckého ostřelování Ghúty, které je nemožné ověřit, ale které jsou nicméně uváděny v médiích, aniž by byla zpochybňována jejich pravdivost nebo spolehlivost zdroje, jak se to děje na druhé straně barikády, u syrské vládní tiskové agentury SANA.

Proto je směšné, když si EU a OSN „roztrhávají šat“ kvůli podmínkám civilistů v Ghútě, jež čelí útoku vojsk Asada, ale netrápí je situace obyvatelstva Damašku, jež je terčem povstaleckých raket a minometných granátů (o čemž se ostatně mluví jen minimálně). A přesto zdroje opačného či méně souhlasného obsahu, jako například zdroje syrského křesťanského duchovenstva, neváhají nabízet pokud možno vyvážené informace.

V Aleppu jako v Rakce a nyní v Ghútě džihádisté ​​neumožňují evakuaci civilního obyvatelstva, protože je používají jako lidské štíty a obětují na oltáři propagandy. Dělali to předtím také bojovníci Islámského státu v Sirte a Mosulu i bojovníci Hamásu v Gaze, což potvrzuje, že se jedná o taktiku společnou povstaleckým skupinám.

V tomto kontextu je zřejmé, proč mezinárodní společenství požaduje obnovení příměří v Ghútě, jehož cílem rozhodně není chránit civilisty, ale umožnit, aby nabraly dech džihádistické milice, obklíčené a odsouzené k porážce. Někdo zřejmě chce, abychom věřili, že potraviny a léky dodávané do východní Ghúty jsou distribuovány obyvatelstvu, nikoli přímo řízeny islámskou milicí?

Vládní vojáci podporovaní spojeneckými šíitskými milicemi a ruskými vzdušnými silami postupují na všech frontách a používají stejnou taktiku, jakou úspěšně použili při útoku na střed Aleppa, města, které se vrátilo k náznaku normálního života po vyhnání z rebelů, většinou cizinců. Civilní oběti, stejně jako ve všech konfliktech, jsou nevyhnutelné, ale připisovat je jen jedné straně v poli znamená chtít šířit „fake news“ vědomě.

A přece se zdá, že samotný Západ, který pláče pro rebely džihádisty z Ghúty, kde vládní síly evakuují civilisty, aby dokončili vojenské operace, zapomněl na Kurdy, i když jsme je oslavovali jako hrdiny, když bojovali s Islámským státem v Kobání. Teď, když bojují proti vetřelcům z turecké armády a "umírněným" milicím „Svobodné syrské armády“, se Evropa odvrátila na druhou stranu.

Lze ostatně málo očekávat od „Lvích srdcí“, která řídí Evropu, tíhnoucí k petrodolarům z Perského zálivu a k „sultánovi“ v Ankaře, který nás už po mnoho let okopává od Kypru po Libyi, ať jde o migrační toky nebo o plyn, aniž by si nechal ujít příležitost k obvinění Evropanů z nacismu a islamofobie. Jistěže Turecko můžeme vinit z nedostatku skrupulí, nikoli však z důslednosti v prosazování národních zájmů: v posledních letech Ankara neváhala podporovat Islámský stát, když od něj kupovala naftu vytěženou z okupovaných vrtů v Iráku a Sýrii a umožnila džihádistický útok na Kobání, který působil vyhnání či podrobení Kurdů v Sýrii.

Přesto není třeba obtěžovat velké právníky, abychom poznali, že turecká invaze Afrínu porušuje mezinárodní právo, stejně tak jako americká vojenská přítomnost v Sýrii. Je možné, že v té velké králíkárně, kterou se stala Evropa, nikdo necítí potřebu projevit záchvěv důstojnosti? Je také v našem zájmu si uvědomit, že jakákoli vojenská okupace vede k útěku mas lidí, které se alespoň z části budou snažit přelít do Evropy, částečně proto, že bohaté sunnitské monarchie v Perském zálivu, jež chtěly občanskou válku v Sýrii, je nechtějí.

Na druhé straně, jaká vyváženost vede dnešní tzv. „mezinárodní společenství“ i v oblasti řešení konfliktů, vyšlo najevo loni, kdy zpráva OSN obvinila Saúdy a další monarchie Perského zálivu zapojené do konfliktu v Jemenu, že vědomě stříleli civilisty v oblastech, které měli v rukou šíitští hútští povstalci. Riad hrozil, že odebere své značné finanční prostředky k financování OSN, pokud odsuzující dokument nebude stažen, a tehdejší generální tajemník Ban Ki-moon uposlechl saudský diktát a zároveň vyjádřil „hluboké politování“.